Sebeláska

Při léčení rukama na základě vzkazů od vašich průvodců často narážíme na téma sebeláska. A moje klientka se mě ptala co s tím, jak jsem s ní pracovala já? Popravdě jsem si to v tu chvíli nemohla vybavit, protože po léčení bývá můj mozek malinko mimo, ale samozřejmě mi to nedalo a vrátila jsem se vzpomínkami do minulosti.

Byla jsem ve tmě, když mi můj průvodce pomocí různých pocitů, obrazů, vjemů a vědění vysvětlil princip bloků a přesvědčení. Že všichni máme (jsme) vnitřní slunce, které září čistou láskou a všechny bloky a přesvědčení, které slyšíme kolem sebe, sbíráme a přijímáme za své, nám kolem toho slunce tvoří takovou krustu, filtr. A skrz něj se koukáme na svět kolem sebe. Je to jakýsi ochranný mechanismus, aby nás to moc nebolelo, když nám někdo ublíží.

V dětském věku je to velmi snadné, protože dítě přichází na tento svět naprosto čisté a jeho slunce krásně září. A také všem kolem důvěřuje. A tak, když např. slyší už v břiše maminky, že tatínek dítě nechce, převezme si přesvědčení, že je tu nechtěné, protože tatínkovi věří. A šup, krusta se začíná tvořit. A dítě vyrůstá a na svět kouká přes svoji krustu s přesvědčením, že ho nikdo nechce. Těch příkladů si můžete domyslet spoustu. A pak v dospělosti máme plné ruce práce s tím tyhle bloky rozpouštět.

Můj průvodce mi taky ukázal, že když si toto uvědomím, můžu tu krustu jednoduše odhrnout. Jen musím být bdělá a uvědomit si vždy, když přes ni koukám, abych ji znovu odhrnula.

A tak jsem nad tím přemítala. Když já jsem čistá láska, tak ostatní jsou taky. A když se ke mně nechovají s láskou, příčinou je jejich krusta, přes kterou koukají, jejich bolest, zranění. A tohle je věčný koloběh. Když se koukám přes filtr, jsem schopná ubližovat a vytvářet tak další krusty těm druhým. Tak pokud moje krusty – přesvědčení a bloky vznikly z toho, že lidé v mém okolí se přes podobné krusty koukali, pak kdybychom je všechny oddělali, byly bychom zase jen čistá láska.

Stejný princip jsem viděla, když jsem jednu dobu intenzivně odváděla duše, co tu zůstaly, že ty, které odejít nechtěli, se musely očistit – odstranila se krusta. Jakmile byla pryč, duše si uvědomily, že jsou láska a samy chtěli jít zpět do světla.

Takže už vím, že JÁ JSEM ČISTÁ LÁSKA a krusta je jen jakýsi nános zvenčí. Není jediný důvod, abych se nemilovala. Copak můžete nemilovat lásku?

A lásce nenecháte ubližovat. Nenecháte ubližovat sobě. Postavíte se za sebe. Při bdělé pozornosti uvidíte manipulaci na hony daleko.

Podle mě je tedy klíčem k sebelásce pochopit tento princip, uvěřit mu, přijmout ho a být v bdělé pozornosti, abych krustu dokázala udržet odhrnutou. A pozorovat, když mi tam přichází nějaký program-blok, co mi neprospívá. Když ho pozoruji, tak si ho zvědomím, pak ho už poznám a on nade mnou ztrácí svoji moc. Tím se krusta tenčí.

A ne, taky nejsem vždycky bdělá. Občas nechám ostatní překročit mé hranice. Ale když si uvědomím, co se děje, když cítím, že mi v tom není dobře, ozvu se. To jsou pak lidé překvapení, že nejsem jen ta milá a usměvavá křehká květinka, že se umím sama sebe zastat.

Přeji nám všem, ať naše slunce září! :)