Funguje to vůbec?

Ne vždycky to jde podle plánu. Ne vždycky léčení probíhá tak, jak očekáváme, jak by to bylo podle nás ideální. 

Na jednu stranu mám mezi klientkami ženy, které jsou velmi citlivé na energie a po jejich léčení a zpětné vazbě, kdy prožívaly všechny možné vjemy a mluví o obrovské síle, jsem naplněná láskou a vděčností, že můžu, že mi byl tento dar otevřen.

Na stranu druhou přijde klient, který necítí téměř vůbec nic a i to málo si není jist, zda úplně bylo ono. A pak se zeptá, zda je možné, že se nestane naprosto nic, žádná změna neproběhne. Je vidět, jak moc pochybuje, zda to vůbec funguje.

Vtom slyším hlas mojí rázné průvodkyně: "No jasně, že to funguje! Prostě každý není tak citlivý nebo otevřený, aby energie vnímal. Ať počká, než dosedne vše, kam má."

A hned na to se ozve klientka kvůli dítěti, které má akutní bolesti. Přesunu své plány a udělám léčení hned ten večer. A ráno se dozvídám, že dítěti bylo přes noc hůř. A tak se znovu spojuju s jeho průvodci, kteří mi potvrdí, že léčení rukama proběhlo v pořádku, ale to, co se děje, si chtěla ona duše prožít.

Někdy moc chceme a věříme v okamžitý zázrak. Očekávání jsou vysoká. Ale ne vždy se hned uleví. Ne na vše dostaneme odpovědi. A může to dopadnout úplně jinak, než my očekáváme nebo chceme. A i tak je to v pořádku.

A není to proto, že by to nefungovalo. Jen má duše třeba jiný záměr. Nebo jen nejsme dost trpěliví, abychom počkali, až se energie propíše do hmoty. Ne každý vnímá víry energie v těle a okamžité posuny. Každý jsme jedinečný a proto i každé léčení rukama je jiné.

Já nepochybuju. S pokorou děkuji za to, že můžu. A děkuji za vás, kteří máte ke mně důvěru, se kterou se necháváte opečovat. Moc si toho vážím.